Zoo Praha zažila před deseti lety největší evakuaci v historii
Zřejmě největší evakuační akci v historii světových zoologických zahrad zažili pracovníci pražské zoo přesně před 10 lety - 13. srpna 2002. V neděli na záplavy vzpomínali i s tehdejšími dobrovolnými pomocníky. I když povodně nakonec přinesly zahradě rozkvět, nikdo z nich by situaci nechtěl zažít znovu, shrnul dramatické okamžiky bývalý ředitel zahrady Petr Fejk.
Během úterý 13. srpna 2002 zaměstnanci zahrady přenesli či převezli do bezpečí před velkou vodou přes tisíc zvířat. Třicet savců museli uspat, celkem čtyři zvířata usmrtit. Celkově při povodních zahynulo 135 zvířat, většina z nich byli ptáci. Část uhynula až po evakuaci kvůli stresu.
Veterinář Roman Vodička vzpomíná na ten den jako na nejdramatičtější okamžik svého profesního života. Ještě dnes ho rozčiluje kritika z řad veřejnosti, že zahrada mohla zachránit víc zvířat, například i slona Kadíru. "Slon měl přes čtyři tuny a byl agresivní, to může říkat jenom ten, kdo tomu vůbec nerozumí," popsal poslední chvíle slona. Kadíra tehdy plaval v deset metrů vysoké vodě a neměl na čem si odpočinout, přes noc ho tak chovatelé nechat nemohli. Vpodvečer ho tehdy odstřelovali v zatopeném bazénu výběhu a bylo mu vidět pouze čelo, kam se musel střelec trefit. Použil tři náboje.
Na dramatickou evakuaci goril přišli do zoologické zahrady zavzpomínat raftaři z cestovní kanceláře Adventura, nabídli tehdy zahradě, že do bezpečí převezou uspaná zvířata. Nakonec se vše podařilo, v pavilonu ale zůstal gorilí samec Pong. Na lodích museli veterináři také pro lemury kata, kteří ale odmítli opustit svojí ubikaci, chovatelé proto pro ně později museli doplavat a dostat se do pavilonu pod vodou.
Po celý den veterinář Vodička a jeho kolega uspávali zvířata bez toho, aby mohli kontrolovat, jak anestezie působí. "Pálili jsme jak na cvičišti. Kolik toho napálíš, tolik toho usne," vzpomínal Vodička s tím, že zvířata naštěstí uspání přečkala v pořádku, žádné z nich se během transportu neprobudilo. Na fotografiích, které dnes ve vzdělávacím centru zoo promítal, bylo vidět, že uspané gorily ležely na raftu zcela volně a kdyby se probudily, mohly ublížit nejen sobě, ale i dobrovolníkům, kteří je odváželi. Právě kvůli bezpečnosti museli pracovníci zoo odstřelit i hrošici Lentilku. Vzpomínky Vodička ukončil fotografiemi hrocha Slávka, kterého chovatelé našli až po dvou dnech v prvním patře slonince, kde si vyboural okýnko na rozhlížení. Aby Slávek mohl z prvního patra odejít, museli mu postavit improvizovanou dřevěnou lávku, po které pak přešel jak filmová hvězda.
Stejně jako Vodička se i Fejk po deseti letech ohrazoval proti kritice, že zahrada nezabezpečila zvířata dostatečně. Povodně podle něj ukázaly také vlnu solidarity, zásluhou návštěvníků se zahrada přenesla přes období, kdy kvůli povodním ztratila kredit a hrozilo, že se dál nebude rozvíjet. "Naštěstí zvítězil jediný pozitivní scénář," uvedl s tím, že následoval rozkvět zahrady do současné podoby. V pražské zoo se za prvních pět let po povodních vybudovalo tolik, co jinde za dvacet let, uvedl.
Příběhy zvířat a jejich chovatelů o záplavách vyslechli nejen účastníci vzpomínkové debaty, povodňovou historii mimořádně do svých výkladů v těchto dnech zařadili i průvodci po zoo. O lachtanech, nosorožcích i gorilách v ohrožení tak bylo slyšet po celé zoo.
zdroj: ČTK
