Industriální stopy v mezičase: vychází obsáhlá publikace k loňské prestižní konferenci
3. 08 2010 | Vlastně by mohlo jít o idylický příběh spolupráce prozíravého architekta a velkorysého investora, na jehož konci by byla historická kotelna s dominantním komínem integrovaná do developerského projektu na Praze 8. Kdyby… Kdyby developer nakonec nevyužil demoličního rozhodnutí posvěceného městskými památkáři a netlačil na změnu dokumentace, na jejímž konci bude pravděpodobně developerský projekt – bez půvabné kotelny i komína…
Vlastně by mohlo jít o idylický příběh spolupráce prozíravého architekta a velkorysého investora, na jehož konci by byla historická kotelna s dominantním komínem integrovaná do developerského projektu na Praze 8. Kdyby… Kdyby developer nakonec nevyužil demoličního rozhodnutí posvěceného městskými památkáři a netlačil na změnu dokumentace, na jejímž konci bude pravděpodobně developerský projekt – bez půvabné kotelny i komína…
Jak zaznívá na několika místech publikace Průmyslové dědictví - ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry, která v těchto dnech vychází jako pokračování série aktivit, akcí a setkání Industriální stopy, situace industriální architektury v České republice se stále mnoho nelepší. Je tomu tak jistě i proto, že proti sobě stojí vyhraněné zájmy a odlišné motivace lidí, na nichž závisí osudy ohrožených staveb.
Soubor textů shromážděných po loňském mezinárodním bienále Benjaminem Fragnerem a Vladislavou Valchářovou z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT ale nezůstává u konstatování. Jako protiváhu přehledu navždy zničených staveb, který během bienále reprezentovala výstava Co jsme si zbořili…, pomáhá čtenáři v orientaci v problematice. A shrnuje zkušenosti, jak zachránit ohrožené objekty s bohatou minulostí i výjimečnou architekturou.
Sborník je vydán v česko-anglické verzi. Na 220 stranách najde čtenář pětatřicet příspěvků od renomovaných odborníků – architektů, historiků architektury či památkářů, ale i provozovatelů průmyslových skanzenů a správců nově využívaných objektů, teoretiků, umělců i amatérských nadšenců z České republiky a ze zahraničí, včetně 115 černobílých fotografií. Publikaci vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČKAIT & ČSSI a British Council. Veškeré informace, včetně objednávkového formuláře, na www.industrialnistopy.cz nebo na Facebooku Bienále Industriální stopy.
Knížka navazuje na myšlenky Sira Neila Cossonse, jedné z největších autorit oboru průmyslové archeologie a zároveň bývalého prezidenta respektované organizace English Heritage, který na Industriálních stopách v roce 2007 konstatoval: „Průmyslové dědictví Evropy je cenný statek. Budoucnost mu zajistí různost mnoha vzájemně propojených iniciativ: vládní i nevládní, právě tak jako obecní instituce, dobrovolná památková sdružení, developeři, architekti, inženýři i archeologové. Jenže bez širokého porozumění a podpory veřejnosti ten vzácný odkaz zajde na úbytě...“
Právě tomuto tématu také byly věnovány přednášky a diskuse, které po dvou letech proběhly na podzim roku 2009 na mezinárodní konferenci Průmyslové dědictví: ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry v rámci 5. bienále Industriální stopy v prostotách Ekotechnického musea v Praze-Bubenči.
Na loňské konferenci se sešli na jedné straně zástupci profesionálních odborných institucí, místní správy a samosprávy a na straně druhé dobrovolní nadšenci a občanská sdružení. Společně se věnovali výsledkům, vztahům i úskalím spolupráce dvou rozdílných světů, které se snaží o zachování rozsáhlého průmyslového dědictví. „Cílem bylo hledat obecněji platné, ale i velmi specifické a individuální cesty k záchraně či zviditelnění objektů s průmyslovou historií, které jsou součástí naší kulturní paměti. Do popředí tentokrát vystupují i témata profesní etiky, participace veřejnosti, odpovědnosti za devastaci životního prostředí. Naléhavou výzvou jsou umělecké i společenské akce a dlouhodobé programy nového užití průmyslového dědictví,“ doplňuje Benjamin Fragner z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT, jež je tradičním spolupořadatelem Industriálních stop.
Publikace vychází jako druhý díl v sérii Průmyslové dědictví a její příspěvky svým zaměřením přesahují dosavadní projekty a aktivity spjaté úzce s industriální archeologií či památkovou péčí. Významný prostor je věnován vztahu profesionálů a dobrovolníků či amatérů, zvláštním formám jejich soužití, vymezování jejich odpovědnosti. Téma prezentovali přednášející z akademického prostředí, odborných institucí, ale především také občanských iniciativ, zájmových sdružení a uměleckých seskupení. Na současnou situaci texty reagují propojováním informací, rozhořčeně, obavou z apatie, voláním po vzájemné komunikaci. Od památkové péče přesahují k urbanismu a sociologii. Prostředníkem změny se stává i participativní hra, kterou v návaznosti na Industriální stopy rozvinul British Council.
Ze zahraničních hostů v jednotlivých blocích vystoupili například Steve Miller, ředitel Ironbridge Gorge Museum Trust, Bill Ferris, výkonný ředitel Chatham Historic Dockyard a předseda Association of Independent Museum, Norbert Tempel z Westfalisches Industriemusem v Dortmundu, Lars Scharnholz z Institut für Neue Industriekultur, Forst v Německu. Do Prahy přijeli rovněž partneři projektu Kreativní města z Architecture and Design Scotland a dále představitelé sdružení a institucí z Francie, Maďarska, Polska a dalších zemí.
www.s-m-art.com
