Stavebnictví stále roste, bytová výstavba ale brzdí. Kritická situace je hlavně v Praze

Českému stavebnictví se stále daří. I v červenci navázalo na předchozí růst, když se stavební produkce v sedmém letošním měsíci meziročně zvedla reálně o 14,2 procenta, ukazují aktuální data Českého statistického úřadu (ČSÚ). Sektor hnalo vzhůru jak inženýrské tak i pozemní stavitelství. Naopak bytové výstavbě se příliš nedařilo. V celé republice bylo zahájeno o 4,9 procenta bytů méně než loni. Tristní situace zůstává v hlavním městě, kde stavební firmy během července zahájily stavbu pouhých 20 bytů v bytových domech.

Hlavní město z hlediska rezidenční výstavby tak zcela zamrzlo. Zatímco v červnu ČSÚ evidoval začátek stavby 78 bytů v bytových domech, o měsíc později jich bylo ještě méně. Dvě desítky zahájených bytů nestojí ani za řeč, představuje to jeden velmi malý rezidenční projekt. Číslo za celý letošní rok sice nevypadá tak zle, protože podle statistiků se začalo v bytových domech stavět už celkem 1161 nových bytů. I to by bylo dost málo, vzhledem k tomu, že jen za prvních šest měsíců developeři podle našich dat prodali celkem 2452 nových bytů. Od údajů ČSÚ o zahájených bytech však musíme odečíst osm stovek bytů započítaných v květnu v rámci jednoho projektu v Modřanech. Jednak jde o výjimku a pak také v rámci tohoto projektu se nyní nestaví všechny byty, ale pouze první etapy.

Pokud bychom tento rezidenční projekt, který výrazně zkresluje celou statistiku, nebrali v potaz, nedostali bychom se v Praze ani na čtyři stovky zahájených bytů (konkrétně 361). To je situace, kterou za čtvrt století působení na trhu nepamatuji. A rychlé řešení bohužel není v dohledu.

Jediné pozitivní na současné katastrofální situaci je to, že si toho všimla i veřejnost a následně také politici. Politické strany dokonce před blížícími se komunálními volbami zvolily dostupné bydlení jako jedno z hlavních předvolebních témat. Bohužel jejich programy se často hemží nesmyslnými socialistickými sliby a nereálnými utopiemi typu nuceného vyvlastňování části bytového fondu developerů ve prospěch veřejného sektoru.

Přitom není potřeba vymýšlet vymyšlené. Stačí se inspirovat v nejbližším sousedství – třeba v Německu. Stavební řízení, které u nás patří k nejdelším na celém světě, by výrazně zrychlila zavedení takzvané fikce souhlasu. Dotčené orgány, kterých je u každé stavby mnoho desítek, by se musely vyjádřit do určitého data, jinak by se automaticky bralo, že se stavebním záměrem souhlasí. To by celý proces urychlilo minimálně o rok, protože nyní úřady často svévolně vyjádření oddalují dlouho za stanovenou lhůtu.

Vedení města také musí urychleně v rámci týdnů maximálně měsíců připravit dostatek pozemků vhodných k výstavbě velkých rezidenčních projektů nejlépe několika konkurenčních firem v okrajovějších částech Prahy. Jen to může zastavit současný cenový růst, kvůli kterému se vlastní bydlení stává nedostupným snem pro mnoho tisíc pražských domácností. Čekat na nový územní plán nazývaný metropolitním až do roku 2023 při současné mizérii nelze.

RNDr. Evžen Korec, CSc.
Generální ředitel a předseda představenstva
EKOSPOL a. s.